Úvod
Studie HSS odhalila, že zranění kyčelního kloubu představují téměř 10 % všech zranění v NFL. Ačkoli většinu těchto zranění tvoří natažení svalů v okolí kyčle, mezi další příčiny patří poškození uvnitř kyčelního kloubu. Jedním z takových zranění je femoroacetabulární impingement (FAI). Femoroacetabulární impingement se nevyskytuje pouze u profesionálních sportovců; postiženo je i mnoho rekreačních sportovců.
Anatomie kyčelního kloubu
Anatomie kyčelního kloubu (Ilustrace s laskavým svolením časopisu Journal of Musculoskeletal Medicine)
Kloub kyčelní je kloub kulový. Hlavice stehenní kosti (koule) zapadá do acetabula (jamky) a je držena na svém místě architekturou kostí a silnými vazy, které kloub obklopují.
Okraje jamky jsou opatřeny měkkým chrupavčitým prstencem zvaným labrum, který zajišťuje další stabilitu. Kloub je také vystlán pouzdrem a synovií, které zajišťují mazání. Koule i jamka jsou pokryty vrstvou hladké chrupavky, která působí jako tlumič kloubu.
Definice femoroacetabulárního impingementu (FAI)
FAI je stav, kdy hlavice stehenní kosti, acetabulum nebo obě části těla k sobě normálně nepřiléhají kvůli nesprávnému zakřivení jedné nebo obou těchto částí těla. Výsledkem je zvýšené tření při pohybech kyčelního kloubu, které může vést k jeho poškození.
Pokud se hřeben nebo výběžek kosti navíc na hlavici stehenní kosti a/nebo okraj acetabula dostanou do kontaktu při pohybu kyčelního kloubu, může dojít k poškození chrupavky a labra, které kloub lemují. FAI, k níž dochází na hlavici femuru, se označuje jako „cam impingement“ a postižení okraje acetabula jako „pincer impingement“. U mnoha pacientů se často vyskytuje kombinace obou typů impingementu.
Diagnostika
Pacienti, kteří mají příznaky FAI, si často stěžují na bolest v třísle po delším sezení nebo chůzi. Mnoho sportovců často popisuje bolest v třísle při hluboké flexi nebo rotaci kyčle během aktivity. Bolest může být popisována jako tupá bolest nebo ostrý pocit. Příležitostně je popisováno praskání nebo cvakání v přední části kyčle. Bolest může být pociťována také po straně stehna a v hýždích. Je důležité vyloučit jiné příčiny bolesti kyčlí, například v oblasti zad nebo břicha.
K potvrzení diagnózy FAI se používá rentgenové vyšetření pánve. Často se provádí magnetická rezonance nebo CT vyšetření k dalšímu posouzení chrupavky, labra a tvaru kostí.
Léčba
Léčba FAI začíná konzervativními, nechirurgickými metodami. Klid, úprava aktivit, pečlivé užívání protizánětlivých léků a fyzikální terapie často úspěšně zmírňují příznaky. U pacientů s příznaky, které nereagují na léčbu, může určitou úlevu přinést také injekční aplikace anestetika do kyčelního kloubu a diagnostické informace.
Pokud je nutná operace, lze FAI obvykle léčit artroskopií kyčelního kloubu, při níž se odstraní abnormální kost a stabilizuje chrupavka a/nebo labrum. Zákrok se provádí pomocí několika malých řezů, kterými se do kloubu zavede artroskop neboli miniaturní kamera a nástroje. Zákrok se obvykle provádí ambulantně za použití regionální anestezie.
Většina pacientů se po operaci FAI vrátí k běžným aktivitám za šest týdnů, ale úplné zotavení může trvat až šest měsíců. Studie ukazují, že 80 až 90 % pacientů se po operaci vrací ke sportovní aktivitě.
Závěr
Femoroacetabulární impingement je časté zranění u sportujících pacientů. Pokud selže konzervativní léčba, je artroskopie kyčelního kloubu bezpečným a účinným zákrokem, pokud je prováděna zkušenými chirurgy.
Publikováno: 28.9.2009
Autoři
James E. Voos, MD
2009 Sports Medicine Fellow, Hospital for Special Surgery
Související články o pacientech
.